KDO NIČÍ MĚSTO?
Bydlení není oblastí, která by se řešila sama od sebe jen tím, že pouze existuje na tržním poli nabídky a poptávky. Přesto k ní tak často orgány na státní i obecní úrovni, které mají dostupné bydlení v gesci přistupují. Výsledky zvolených strategií a rozhodnutí odpovědných orgánů na pak vypadají v současnosti takto:
Nájemníkům poskytuje právní řád až ojediněle slabou právní ochranu
Pořízení vlastního bydlení
je v Česku nejnákladnější
v celé Unii
Takový stav považujeme za tristní a vyvolává v nás potřebu adekvátně reagovat a prát se za svá práva na město. Jako akční kolektiv Jezevky jsme se rozhodly věnovat veškerou pozornost tématu bydlení a zahájily jsme kampaň Ničí město s cílem poukázat na šíři a hloubku krize, jednoznačně ukázat na odpovědné orgány a osoby a zároveň požadovat zcela konkrétní nástroje pro razantní změnu.
"MÁLO SE STAVÍ"
Mainstreamový narativ, včetně většiny politicky odpovědných osob do nekonečna opakuje otřepanou tezi o tom, že se málo staví a o nedostatku bytů v ČR. Rozvrzaný kolovrátek stále stejného nabízeného řešení však naráží na značné množství chyb v uváděné teorii.
V poměru k počtu obyvatel se v Praze množství výstavby od roku 2010 zvýšilo, avšak ceny nemovitostí i výše měsíčních nájmů stoupají, a to i nepoměrně k dalším evropským metropolím. Ceny bytů rostou i ve městech, kde ubývá obyvatel (Ústí n. Labem, Liberec, Jihlava,..). Ceny navíc rostou i ve městech, kde se v porovnání s ČR staví více (Londýn, Berlín). Důležitým faktorem ve zdražování je pak velký objem investičních peněz na realitním trhu a obecně nakládání s nemovitostmi jako s příležitostí pro investice a obecně na bydlení, které potřebuje každý, nahlížíme diskursem financializace. Tento přístup pak vede k tomu, že se bydlení i jako investice chová a tedy se stává stále nedostupnější komoditou.
V debatě zcela chybí faktor pro koho a jaké byty se staví. Netvrdíme, že bytů je dostatek a budování nových není součástí řešení. Nelze se však tupě spoléhat na tržní mechanismy, které nás dostaly do současné situace. Nelze rezignovat na jakékoliv další politické nástroje, které prokazatelně v jiných zemích pomáhají situaci zklidnit. Praha aktuálně realizuje na svém území hned hned 5 obrovských nových čtvrtí, které však krizi bydlení neochlazují, jednoduše proto, že nenabízí městu dostupné bydlení.
CO NEDĚLÁ MMR
Jak už název napovídá, na bedrech ministerstva leží podpora regionálního rozvoje v České republice, snižování rozdílů mezi jednotlivými regiony, ale také bytová politika státu. Navíc odpovídá za koordinaci činnosti ministerstev a jiných ústředních úřadů v těchto oblastech.
Ministerstvo aktuálně pracuje na několika předpisech, které mají za cíl zmírnění bytové krize. Jsou jimi například novela stavebního zákona či nový zákon o dostupném bydlení. Ani přijetí těchto předpisů Parlamentem však není samo o sobě schopné krizi vyřešit. Nový stavební zákon by měl do jisté míry zjednodušit stavební řízení a podpořit tak výstavbu, zatímco ambicí zákona o podpoře bydlení je podpora obcí v obnovování bytových fondů a jejich využívání k sociálním účelům. Ani jeden z nich ale nepracuje s problémem, že bydlení je pro spoustu lidí především zdroj zisku a nevyrovává se s potřebou dostupných cen bydlení pro všechny, nejen pro nejzranitelnější. Na zákon o dostupném či sociálním bydlení navíc čekáme již léta a termín jeho dokončení se odkládá stále dál a dál.
Současné vedení Ministerstva se sice snaží dávat najevo, že je pro něj řešení bytové krize prioritou, ovšem to k jejímu vyřešení nestačí. Potřebujeme, aby se Ministerstvo aktivně zhostilo své role a využívalo všech nástrojů, které má k dispozici ke zkrocení bytové krize a pomoci lidem, na které krize dopadá nejvíc.
DEVELOPEŘI
Developerské firmy v České republice nejen provádějí většinu současné výstavby, ale zároveň vzhledem k množství prostředků do jisté míry ovládají i veřejnou debatu okolo krize bydlení. Je přitom nezbytné mít na paměti, že jejich primárním zájmem je maximalizace zisku.
Stát navíc dostatečně nevyužívá nástroje, aby firmy donutil stavět odpovědně. Například obce mají skrz vyhlášku možnost požadovat po developerech v rámci nových výstaveb vybudování určitého procenta dostupných či obecních bytů či alespoň určitý příspěvek k vybudování občanské vybavenosti v okolí. Náklady na budování této nebytové infrastruktury za developery přesto často nesou obce, přičemž například potřeba posílení dopravních spojů, ale třeba i zvýšení počtu míst ve školách a školkách může být při vybudování nové čtvrti uprostřed existující zástavby zcela stěžejní.
Rozhodně je potřeba stavět nové byty, na výstavbu však nelze spoléhat jako na všespásné řešení. Důležité je i to, jak a co se staví, ale také jak je s byty dále nakládáno. Často se byty vůbec nedostanou na běžný trh s nemovitostmi a už je skoupí investoři, kteří je pak v lepším případě pronajímají a v horším případě nechají prázdné, protože jejich cílem je pouze generace zisku.
FINANCIALIZACE BYDLENÍ
Nemovitosti jsou dlouhodobě chápány jako jeden z nejjistějších investičních nástrojů, neboť jsou relativně stálé a jejich hodnota zpravidla nepodléhá tak prudkým výkyvům jako je tomu u jiných komodit.
Jednotlivci se tímto způsobem snaží ochránit své úspory před nemilosrdnou realitou inflace anebo tak třeba zajistit perspektivu budoucího zázemí pro své blízké. Právě investice jednotlivců do druhé či třetí nemovitosti jsou zpravidla ústředním bodem debaty o jakékoli regulaci investování do bydlení.
Vedle těchto drobných investorů však na realitním trhu operují i subjekty vlastnící desítky až stovky bytů, které tak svým působením pokřivují tento trh nesrovnatelně více. V lepším případě takovýto investor byty dále pronajímá, v horším je pak poskytuje ke krátkodobým pronájmům typu Aibnb. Nezanedbatelná část těchto bytů však žádného nájemce ani nehledá a čelí tak zubu času jen jako prázdný investiční nástroj, jehož jediným smyslem je, aby v čase rostla jeho hodnota a tím i zisky jeho vlastníka.
Bydlení by však nemělo být jen investicí. Jde o jeden ze základních předpokladů plnohodnotného života a jako takový by ho společnost obdobně jako jiné základní potřeby neměla nechat napospas jen zákonům nabídky a poptávky.
Ježka Lena
Medvěd Bručoun
Mlok Chrasta
Jezevec Radovan
Žabka Evelína
Krize bydlení jakožto celospolečenský problém se ale takto řešit nedá. Je nutné se potkávat, organizovat a společně vytvářet tlak na pozice moci. Ukažme na ně a požadujme, aby konali svojí práci.
