KDO CHCE BYDLET?
Ježka Lena
Jezevec Radovan
Žabka Evelína
Mlok Chrasta
Medvěd Bručoun
Ježka Lena
Ježka Lena, které se naše kampaň také snaží dát hlas, reprezentuje lidi na útěku před válkou. Samotný útěk a následná cesta je často sama o sobě dostatečně traumatizující zkušeností. V České republice jsou pak uprchlíci pochopitelně znevýhodněni jazykovou bariérou, absencí společenských vazeb a ztrátou materiálního zázemí, které mohli mít doma. Ve své snaze vybudovat si zde nový život, nebo zde i jen přečkat válku narážejí na nedostupnost bydlení stejně jako všichni ostatní. Do toho jsou ale ještě často viděni jako příčina nedostatku a tedy jako jeden z důvodů krize. Tato nedůvěra pak vede k tomu, že je pro lidi na útěku vyjimečně náročné najít komerční bydlení. Protože i když mají dostatek prostředků na zaplacení kauce a nájmu, čelí riziku odmítnutí čistě z toho důvodu, že jim společnost nevěří.
Jezevec Radovan
Starý Jezevec Radovan ztělesňuje hned několik problémů, které bytová krize přináší. Radovan je důchodce, který žije sám v nájemním bytě. Prožil v daném místě celý svůj život a je zde pevně zapojený do sociálních struktur. Neodpovědně prováděná výstavba a s ní související příliv nových obyvatel vytváří velký nápor na existující občanské služby v daném místě a spolu se spekulacemi s nově postavenými byty tak neúnosně zvyšují ceny nájmů v okolí, která ohrožuje právě i lidi v důchodovém věku, kteří nemají možnost si své příjmy nijak zvýšit.
Ohroženější skupiny obyvatel přitom nemusí čelit jen samotnému zvyšování nákladů na bydlení, které může vyústit i v nucený přesun do vzdálenějších a levnějších koutů měst. Souvisejícím důsledkem je i zpřetrhání dlouho budovaných společenských vazeb, což může mít na osamělého důchodce ještě mnohem horší dopad než samotné nucené přestěhování.
Žabka Evelína
Žabka Evelína je studentkou a její příběh ukazuje deziluzi ze života ve velkoměstě. Její velká očekávání se pomalu hroutí s každým rokem se zvyšujícím nájmem a pomalým přesunem na městskou periferii. Studenti a studentky podobné strasti prožívají i ve městech v ČR. Každým rokem se zvyšující nájmy vytváří nedostupné i samo vzdělávání, kdy studentstvo, které si musí na živobytí vydělávat prožívá ve městech existenční komplikace, stres a tlak na udržování jejich základních životních potřeb. Například v Brně můžeme pozorovat nedávné studentské protesty upozorňující na zvyšování cen studentského ubytování. Iniciativa Za dostupné koleje kritizuje, že koleje zdražily o plnou výši inflace, což neodpovídá kvalitě bydlení na kolejích a uvádí to velkou část studentstva do finančních potíží. Díky těmto stále rostoucím cenám bydlení si studentstvo z nízkopříjmových poměrů nebude moci dovolit studium ve větších městech. Dlouhodobě to pro naši společnost znamená prohlubování propasti mezi sociálními skupinami.
Mlok Chrasta
Mlok Chrasta je sociální pracovník. Má za úkol pomáhat lidem, kteří si se svojí situací nedokážou poradit sami, ale sám zápolí s tím, jak vydržet bydlet ve městě. Ve městě, které ho zároveň potřebuje. Chrasta by mohl být i učitel, nebo pracovat ve zdravotnictví. Covid nás naučil rozpoznávat klíčové profese, které jsou pro chod společnosti nutné, zároveň je ale společnost pořád neumí adekvátně ocenit za práci, která je objektivně nutná, a proto jsou krizí bydlení ohrožené stejně jako všichni ostatní, často i více, protože platy v těchto sférách se ani nemají odkud zvedat, protože jejich profese negenerují zisk. Jedna část řešení je pracovat s jejich platovými podmínkami, druhá je, aby jim město umělo zařídit dostupné bydlení, když už je potřebuje ke svému chodu. Některá města nabízejí těmto profesím městské byty, ale často je nabídka o mnoho nižší, než poptávka. I kvůli klíčovým profesím by města potřebovaly důstojný bytový fond, aby tito lidé mohli ve městě pracovat, ale i bydlet.
Medvěd Bručoun
Medvěd Bručoun by mohl být i člověk se zkušeností s bezdomovectvím. Medvěd se dostal do dluhů v rámci svého podnikání a pak se zapletl do problémů se zákonem. Cesty na ulici jsou ale o mnoho různorodější. Souvisí se zkušeností s ústavní výchovou, duševními onemocněními, ale i s úplně normální chudobou. Lidé jako Medvěd Bručoun pak zápolí s tím, že i když se snaží, co jim síly stačí, pracují v nízkopříjmových zaměstnáních a jsou zasahováni četnými exekucemi. A proto nikdy nenahromadí dost na zaplacení kauce ani na udržení stabilního bydlení. Ubytovny, na kterých přebývají, jsou často místy s vysokou kriminalitou a pochybnými hygienickými podmínkami. V Praze i dalších krajských městech pak existuje systém městských sociálních bytů. Poptávka je po nich však ale taková, že na ně většina žadatelů nikdy nedosáhne a zůstane uvězněných na nekonečných čekacích listinách.
